Pomlčet před klienty o psychické nemoci, nebo se přiznat? Hranice mezi autenticitou a přehnaným obnažováním je tenká
Autorka: Dominika Veselá
V roce 2023 jsem se veřejně přiznala k vlastnictví bipolární poruchy a tím se spustila lavina… láskyplných a podporujících komentářů. A mě to vystřelilo z papučí! Čekala jsem odsouzení, uplivnutí si, hejt. Nepřišlo ani jedno z toho (úlevný smajlík – 😌), lidé kvitovali s povděkem mou otevřenost, která rozehřála i jejich odvahu. A já začala zkoumat, kde je hranice mezi autentickou osobní zpovědí a přehnaným obnažováním se online. Vězte, ta hranice existuje, ale je tenká jako nanovlákno.
Pomlčet, nebo přiznat? Moderní zaměstnavatel (klient) klade duševní pohodu pracovníků na první místo
Podle článku Should you disclose a mental illness in a job interview? neuvěřitelných 92,6 % lidí zažilo problémy s duševním zdravím, které negativně ovlivnily na jejich práci. Zaměstnavatelé, kteří se před třemi lety zúčastnili dotazníkového šetření, ve výroční zprávě 2022 potvrdili, že „duševní zdraví zaměstnanců pro ně tento rok bylo nejvyšší prioritou,“ což dokládá, že se tento fenomén už tak nestigmatizuje.
Není žádná hanba přiznat, že bojujeme s duševní poruchou. Otevřenost v této oblasti může být naopak pro naši budoucí kariéru prospěšná.
Výroční zpráva Employers pinpoint workforce mental health as one of HR’s top priorities for 2022
Zaměstnanci však v tom samém dotazníkovém šetření přiznali, že ne všichni považují své pracoviště za dostatečně bezpečné, aby se tu rozhovořili o svých psychických problémech. Zejména muži a příslušníci menšin mají pocit, že se svými nadřízenými nemohou diskutovat o mentálním zdraví, a v průměru jeden ze tří pracovníků postrádá možnost o této oblasti zdraví otevřeně mluvit.
Není divu, že se lidé bojí o psychické nemoci mluvit – těch, co si pomyslí cosi o bláznech, stále není málo
Prezident Managed Market Resources Gary Branning ve svém vědeckém pojednání Mental Illness Disclosure in the Workplace: An Opportunity for Improvement poukázal na to, že se nediví, že se pracovníci zdráhají přiznat zápas s psychickou nemocí. „Rozhodnutí obnažit své duševního zdraví, ať už ve fázi pracovních pohovorů nebo samotného zaměstnání, s sebou nese následky, a ne všechny jsou příjemné. Výzkum totiž ukázal, že dozví-li se náboráři u žadatele o zaměstnání o psychické nemoci, v mnoha případech ho podvědomě z výběrového řízení vyškrtnou.“ (zdroj)
Důvodů rozhodnout se nemluvit o psychické nemoci je celá řada:
- obavy ze stigmatu,
- ztráta důvěryhodnosti mezi vrstevníky,
- obvinění ze snahy strhnout na sebe pozornost nebo
- vyhazov ze zaměstnání.
Já jsem se rozhodla mluvit otevřeně a v rámci experimentování vyzpovídat i kolegy podnikatele, co si myslí o službách/produktech tvůrců, kteří se veřejně přiznají k vlastnictví psychické nemoci. Výsledky byly překvapivé.
💥 TŘASKAVÉ TÉMA: Co uděláte, když zjistíte, že tvůrce, od kterého si chcete pořídit službu, zápasí s psychickou nemocí?
Výsledky ankety vidíte na obrázku č. 1. Zdrojem dat je anketa vyvěšená v listopadu 2024 na mém LinkedIn profilu.
Přes 70 % účastníků uvedlo. že pro ně zjištění, že tvůrce zápasí s psychickou nemocí, není překážkou. Nezanedbatelné procento se ale přiklonilo k názoru, že, je-li to možné, podívá se na tvůrcovu digitální stopu a zjistí, jak se chová online. ⚠ Není totiž psychická nemoc jako psychická nemoc. Někdy to znamená „pouze“ potýkat se se „smutkem“, což pracovní morálku nijak neovlivní. Jindy ale může jít o závažnou poruchu, například schizofrenii, a ta už může výsledky práce ovlivnit znatelně.
🎯 RADA: Osvojte si alespoň základní otevřenost a mluvte o psychice nahlas
Podle názoru profesionálů působících na LinkedIn je zásadní osvojit si alespoň bazální otevřenost a o potížích s psychikou mluvit nahlas – tabuizování tohoto tématu může totiž na lidech napáchat hromadu škod.
👉 MOJE RADA ZNÍ: Mluvíte-li s potenciálním zaměstnavatelem nebo klientem otevřeně o své nemoci, buďte struční a krátcí. Není třeba zacházet do podrobností nebo uvádět kompletní anamnézu. Místo toho buďte věcní a nevkládejte do monologu moc emocí – tím druhé straně ukážete, že nemoc berete jako běžnou součást života. Zvládnutou součást.